Nikdy jsem si nemyslela, že (jen) muž má dobývat ženu, a tak jsem šla dobývat muže.

4. prosince 2012 v 16:01 | Anet |  Sdílím s vámi...

Je to nějaký ten pátek, co má společnost za to, že je to právě muž, který má dobývat ženu. A je to nějaký ten pátek, co si o tom myslím, že je to hloupost.
Je to stejné jako, když před někým řeknu, že za sebe nechci nechávat platit v podnicích, kde jsem s mužem (ve většině případů již výdělečně činným, zatím co já jsem studentka) a naopak jsem odhodlaná zaplatit jak za sebe, tak za oba dva.
Setkávám se s takovými názory, že jsem hloupá a že když mi to muž sám od sebe nabídne, mám to přijmout. Ale to bych to nebyla já, abych minimálně neprojevila snahu se o sebe postarat sama a to i s placením. A tak když chci, prosadím si svou vůli a při placení a otázce, jak chceme platit, pevně říkám "Zvlášť.".
A ano, možná (a zde je zapotřebí "možná" zdůraznit) muži dokáží lépe snášet případné odmítnutí, ale to přeci neznamená, že jim to přísluší. Je to čistě individuální záležitost. Mám kolem sebe jak typy mužů, co po ukončení vztahu jdou dál, a jiní se tím trápí dlouhou dobu.
Nemůžu říct, že já bych byla tak statečná a připravená na odmítnutí, ale zkrátka se nevzdávám. Jsem ta, kdo v hospodě vyndá peněženku a řekne: "Platím!" a ta, která v slzách řekne: "Já se nevzdám."
Také si myslím, že je mužká pevnost nedobytnější než ta ženská. Muži jsou totiž stvoření nesmírně tvrdhohlavá a ve většině případů neustupující, a vy, ženy, potřebujete velice důmyslné prostředky, abyste uspěly. Je to doslova a do písmene boj, který si žádá vše, často i lži, a ztrátu hrdosti, kterou buď umíme dobře zamaskovat, nebo ne.
Přiznejme si, že ještě nejsme na konci, ale obětí je tolik, že to chceme vzdát. Co teď?
"Platím!" Ano, v životě se totiž neplatí jen penězi. Platí se mnohem, mnohem víc, pokud od života chceme ty hodnoty, jako je právě láska.
Často věřím, že to zvládnu, a často to chci vzdát.
Zdá se to celé tak zbytečné, oběti pokládané na oltář jen s vítou, že to pomůže...
Ale já se nevzdávám, ať už čelím sebebeznadějnějším podmínkám, i když už nemám žádnou naději. Já totiž věřím. A dokavaď mám víru, vím, že nic není zbytečné.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama