Pane prezidente,

18. prosince 2011 v 21:40 | Anet |  Videa
Pane prezidente,
jen nerada říkám, že jakkýkoliv život je hodnotnější než jiný, jsem zastánce toho, že lidský život má nevyčíslitelnou hodnotu, ať už mluvíme o malém dítěti nebo 70-letém stařečkovi plném životních zkušeností, ale Vám jsem, jako občanka České republiky, vděčná za tolik věcí, co jste pro náš národ dokázal, že mi musí odpustit, když ve Vašem případě učiním výjimku.
V historii hlav českého národa si Vás budu pamatovat jako jediného prezidenta a v budoucnu k tomu povedu i své vlastní děti, protože z Vás cítím tolik obětí, tolik sebezapření, co z žádného předešléhého ani stálého prezidenta.
Nejsem si jista, zda si to lid uvědomuje, ale za to, že žijeme ve svobodné zemi vděčíme jen a jen Vám.
Prožili jsme si strašné časy, doby temna a beznaděje, kdy jsme veškeré zbytky nadějí v očích upírali k Vám a věřili, že nás nezklamete. Nezklamal jste.
Vždy jste si za svými názory stál, i přesto že je jiní považovali za zvrácené a špatné a protože i mé názory lidé okolo mě leckdy považují za špatné, také si za nimi stojím a doufám, že takové nejsou a oni v nich uvidí i to dobré.
Bohužel až teď si všichni do jednoho při pohledu na fotografie z Václavského náměstí, kde se sešla polovina Prahy, a na vyvěšené černé a státní vlajky, uvědomujeme, komu za to vděčíme a kde bychom bez Vás byli.
Nezažila jsem to přímo, ale vidět Vás promlouvat k národu po revoluci, je tak silné, že se mi do očí derou slzy, i když si jen stěží dokážu představit, co prožívali ti lidé v davu.
Je mi líto, že jsem se s Vámi nesetkala osobně. Když slyším všechny hlavy států, co o Vás říkají a jakým vzorem jste pro ně vždy byl, lituji toho o to více.
Je do nebe volající, že si to i já uvědomím až v moment, kdy je pozdě a kdy Vy se to již nedozvíte. Teď mi už nepostačí ani kondolenční kniha, za kterou považují mladí lidé sociální sítě.
Věřím, že pohled na zarmoucený český lid v slzách Vám bude jen malým částečným poděkováním za Vaši práci a odvahu, kterou jste projevoval i v okamžicích, kdy ji jiní neměli a zbaběle se schovávali.
Jste naším vzorem a pokud se smím opakovat - vděčíme Vám za mnohé.
Bolí mě pohled na dnešní politickou scénu, jenž se tak liší od té minulé.
S Vaším odchodem jako by se ztratila naše odvaha bojovat za lepší život, snad že nám postačí ten, co máme.
Mně nestačí a tak nadále budu bojovat za lepší a hodnotnější a snad se mi v mém odboji dostane tolik odvahy jít dál jako Vám. Ostatně bych si přála mít tolik Vašich dobrých a šlechetných vlastností...
Jen Vás poprosím, ať už se teď nacházíte kdekoliv, neotáčejte. Vím, že by Vás to bolelo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama