Jak se žije s...

28. listopadu 2011 v 17:22 | Anet |  Sdílím s vámi...

Mít na sobě krásný kabát za dva a půl tisíce,
stát před zrcadlem,
nasadit si kapuci,
usmát se...
Podat ho na zpátek prodavačce,
otočit se
a vyjít ven.

Jediný úsměv.
A tolik smíšených pocitů, kolik ukrývá.

Jediné gesto natažené ruky.
A tolik touhy ji stáhnout zpátky.

Jediné otočení.
A tolik studu za jeden chtíč.

Víte, že nemůžete, víte, proč nemůžete,
ale nevíte, kde se ve vás neustále bere ten pocit "chtít".
A už vůbec nevíte, jestli jednou zmizí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 simar simar | Web | 28. listopadu 2011 v 17:26 | Reagovat

Jak ty to děláš?! Moc krásně píšeš...nevím, jak na tenhle článek reagovat...prostě článek plný pravdy..:)

2 Anet Anet | Web | 28. listopadu 2011 v 17:29 | Reagovat

Ani bych neřekla. :)
Ale snažila jsem se, aby v něm byly cítit skutečné pocity. :)

3 simar simar | Web | 28. listopadu 2011 v 19:13 | Reagovat

Tojo...umíš je dobře vystihovat a hraješ si s jazykem ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama