Iluze, ach ty iluze...

27. listopadu 2011 v 18:36 | Anet |  Sdílím s vámi...

Iluze...
Máte je?
A máte je rádi?
Měli byste! :)


Asi každý jedinec má své krásné, dokonalé a čisté iluze.
A hlavně o tu čistotu by měl dbát.
O jejich čistotu a neporušenost.
Není snad horší onemocnění u iluzí, když začnou ztrácet pevnost, začnou se postupně rozpadat, až je pak jednoho dne jdete navštívit a sestra vám sdělí, že umřeli.
To je nadělení.
To je pak vyčítání, že jste je nedali očkovat.
Ze všech stran vás obklopovali letáčky s doporučením očkování, ale vy jste jen ledabyle mávali rukou, že VY to nepotřebujete, že je máte zdravé jak řípu a dneska to očkování... škoda povídat.
A pak dostanete jako pozůstalí uzlíček pozůstatků a jděte.
Nemocniční chodba vám přijde ještě ponurejší než kdy předtím a vy najednou pocítíte, že je to ono, to je ta bolestivá ztráta.
Pohřeb se nekoná, protože počet pozůstalých činí jen vás.
Okolí to zaznamenalo asi tak, že jste ještě víc podráždění a vaše sklony kdykoliv začít házet předměty, co vám padnou pod ruku, křičet, usedavě plakat a nakonec i narážet do zdí bez nejmenší příčiny se jen znásobily.
Každou neděli návštěva hřbitova, kdy stojíte nad hrobem a alespoň hodinu se nebožtíkovi omlouváte, kytky vám usychají v rukou, zatímco se kolem vás honí výčitky jak mraky před bouří, jen uhodit.
To byste si zasloužili!
Ale uklidním vás.
Jako každá ztráta bližního svého i tato se nakonec začne zmenšovat.
Nejen proto, že vaše rodina už nechala na stěny přimontovat matrace, protože je denodenní lítání s vámi na pohotovost omrzelo.
Návštěvy hřbitova se dočkají delších intervalů. Vy si najdete novou kamarádku jménem Realita, se kterou už vám sice není tak dobře, s kočárkem se jí jezdit nechce a tatínka ani maminku panenek vám dělat nebude, ale nejste sami a to vám zatím stačí.


Prošli vaším životem, strávili jste společně krásné chvilky, ale jsou... pryč.
Jen vy už nikdy nebudete stejní.


Jak jsem řekla, každý z nás má své vlastní iluze. A kdo je nemá, měl by si je pořídit, protože život bez iluzí je tuze náročný na žití.
Žít s jejich protivníkem realitou se také dá, ale povězte mi, jak dlouho.
Prý být nohama pevně na zemi je dnes in.
Tak já budu out.
Nedokážu si svůj dnešní ani budoucí život bez nich už představit.
Mám je ráda, obklopuji se jimi.
Potřebuji je.
Jsou mým druhým dechem na dlouhé trati toho života a bez něj do cíle nedoběhnu.
Samozřejmě ani já celé dny nelítám v oblacích. Pěkně to střídám podle potřeby - když potřebuji, snesu se dolů na zem, ale když mám odbyté povinnosti, zase se vznesu, abych si hodila znavené nohy nahoru, pustila si hudbu a... odpočívala.
Někteří lidé vydrří běhat celý den, týden, měsíc po zemi. Ale jejich tváře pak připomínají tváře uhnané zvěře. A když je takový tygr rozlobený, snadno se mu stanete kořistí. Nezamýšlí se nad tím, kdy koho kousne. Prostě... kousne.
Možná kdyby si tenkrát jen na chvíli představil, že místo klece se volně prohání po pláni, s tygřicí a mláďaty, může jít kam jen chce... možná by nekousl.
Nejen, že je to krásné mít své iluze, je to neskutečný pocit, který se stěží vysvětluje někomu, kdo ho nezažil.
Je tak neskutečně lehké vypnout.
Je tak neskutečně lehké být někým, kým chcete být, kde chcete být, mít co chcete mít, i když jsou to JEN iluze a ne realita.
Ale pomáhá nám to a nepotřebujeme do sebe cpát žádné pilulky jako antidepresiva. Pro mě za mě by psychiatři mohli předepisovat iluze s dodatkem, že ani s těmi se to nesmí přehnátět a pravidelně se dostavovat na kontroly, jestli se snášíte na zem v dostatečných intervalech.
Nežádouví účinky?
Jsou návykové, vysoce. A když se jimi předávkujete mohlo by to poslední přistání na zem bolet tak, že byste už nemuseli vzletět.
Ale i přes toto riziko půjdu a vezmu si další dávku léků.
Ono to totiž za to stojí.



 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 simar simar | Web | 27. listopadu 2011 v 21:39 | Reagovat

Moc pěkný článek :) Já taky většinu svého volného času trávím sněním. O své budoucí škole, rodině a přátelích. Čím vícekrát o tom přemýšlím, tím hůř od toho nechci upustit. Někdy si říkám proč nemůžu ve svých myšlenkách žít...bylo by to přeci všechno jednodušší...bez překážek...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama