Problematika mateřské dovolené.

24. října 2011 v 19:39 | Anet |  Prodrbeme (Velká Británie)


... (pro autorku článku) jeden velký brouk v hlavě.

Asi si říkáte (a já vím, že říkáte! :)), co mě dohnalo napsat článek na takové téma, kór když jsem mateřství viděla z jedoucího rychlíku, natož pak mateřskou dovolenou a ještě ve VB, co ta tak o tom může vědět.
Inu, něco málo ví a to něco málo ji vyděsilo natolik, aby ji dohnalo právě to rozhodnutí napsat o tom článek.
Nevím jak, ale včera večer mi v hlavě začala hlodat otázka, jek je to vlastně s mateřskou dovolenou ve VB a snad jsem to hlodání měla i překousnout a nejít to zběsile hledat po všech čertech a neuvěříte, kde jsem až skončila.
Nejdříve mě vyděsila zmínka o době dovolené a to jest 13.týdnů. U ruky jsem hned měla kalkulačku a počítala a dělila.
Nebudu vás ale dlouho napínat tak, jak jsem byla při přečtení této informace napnutá já - po chvilce mi došlo, že jsem vlastně do vyhledávače napsala místo mateřské dovolené rodičovskou a v tom je sakra rozdíl (který jsem si samozřejmě šla poté dohledat také).


Stránky na mě plivaly různá čísla, ale jedno nakonec i zvítězilo se svou převahou.
Mateřská dovolená ve Velké Británii trvá plus mínus jeden rok. Ano, není to zrovna hodně, lépe řečeno není to číslo 4 roky, na které jsme doma zvyklí, ale buďte si jistí, že existují i kratší mateřské dovolené.
Z počátku, během několika první týdnů MD, je vám vyplácen příspěvek skoro se shodující s vaší předešlou hodnotou výplaty, jedná se zhruba o 90% vaší výplaty. Později se tento příspěvěk sníží na zhruba 130 liber týdně.
Jestli se s tím dá vyžít? Samozřejmě to jde případ od případu. Jestli je matka samoživitelka, nebo má manžela, partnera...
I kojení je v Británii hojně podporováno a jeho délka je úměrná mateřské dovolené. Pokud byste ráda kojila děťátko do roku a půl, máte smůlu.
Na mateřskou dovolenou pak lze navazovat rodičovskou dovolenou, která je ovšem, jestli se se zaměstnavatelem nedomluvíme jinak, už neproplácená. Nicméně tu možnost zůstat doma s dítětem dalších 13.týdnů máte, tu vám stát neodepírá. Nedivme se ale, že toho využijí spíše maminky, které po svém boku mají právě toho manžela, jenž jim domu přinese měsíčně výdělek, aby nepomřeli hlady, jinak si dost dobře nedokážu představit, jak můžete přežít na rodičovské dovoleně bez jakéhokoliv příjmu, pokud nemáte v prasátku.
Asi tak o délce těchto "dovolených" a peněžního příjmu po dobu jejich trvání.
Teď bych ráda připsala můj názor k této problematice.
Je pravda, že jsem se zpočátku u čísla "13.týdnů" lekla a následně objevený "jeden rok" mě trochu uklidnil, ne však brouka v mé hlavě, který tam od včerejšího večera usilovně pracuje, aby mi (společně s rodiči) rozmluvil pádnými argumenty budoucí emigraci. A ono se mu to snad i daří, holomkovi.
Já, jako dítě, které školku poprvé spatřilo ve čtyřech letech a už tenkrát při prvním pohledu na branku utrpělo trauma, si stěží dokážu představit, jak svého dobečka v roce a čtvrt (pokud mluvíme i o rodičovské dovolené) vláčím do jesliček se slovy: "A tady zůstaneš do večera, než se maminka vrátí z práce (abysme nepomřeli hlady a nesebrali nám střechu nad hlavou), miláčku."
Ano, většina zaměstnavatelů ve VB vám vyjde vstříc tím, že vás zaměstná na poloviční úvazek, tj. např. 2-3 dny v týdnu, to ale nemění nic na tom, že to dítě musíte na zbývající pracovní dny někam "odklidit".
A vemte v potaz to, že za jesličky se ve VB platí až 50 liber na den. Počítáte? Násobíte? Hrůza?
Souhlasím.
Pak vám dám odpověd i na vaši otázku, kam se ročně může ztratit takové množství "nanny a au-pair (ve zkratce ap)". Právě do té Velké Británie, kde jsou považovány ze nejlevnější pracovní sílu, která je schopná (aspoň by měla) se vám postarat o robátko, zatímco vy někde dřete, aby vám to děťátko neodebrali.
A když už jsme si dítěte virtuálně a v našich představách a úvahách zbavili, zamysleme se i nad tím, co to udělá s jeho výchovou, jak to na něj zapůsobí?
Zase sem zatáhnu na chvilku sama sebe.
Já osobně bych se dítěti ráda věnovala jako matka na plný úvazek alespoň do jeho dvou let věku. Cítím tu nutnost tam pro něj být, kdykoliv zavolá, abych si užívala jeho první krůčky, učila jej z plenek na nočníček a bůh ví co ještě, teď mi na míle vzdálené. Já tam zkrátka MUSÍM být, dítě mě POTŘEBUJE. Nesnesu pomyšlení, aby kolem robátka, které jsem si jednou povila, lítala nějaká holčina a dělala mu jako by mámu.
(Chodím na diskuze ap, znám trochu ty holky a nepřísluší mi nadávat, protože vím, že české ap jsou jedny z nejspolehlivějších, kterým jen lze dítě svěřit, ale i tak to nedokážu brát tak, že plně nahrazují mou pozici, funkci...)
Chci si své dítě vypiplat, rozmazlit - nestojím o to, abych jednoho dne létala do věznice, protože mělo v dětství málo mateřské lásky a odrazilo se to na jeho chování v dospělosti. Chci být u prvních pádů a foukání bolístek. I já jsem tak byla vychovaná a dostala jsem tím do vínku a života to nejlepší, co mi má matka jen mohla dát a do srmti jí to nezapomenu.
Není nic horšího než dítě, které se s vámi nechce pomazlit (i o takových případech už jsem z VB přes ap slyšela) a straní se veškeré vaší snaze dát mu pusinku.
Děti nemají být PŘErozmazlovány, ale rozmazlovány - ano, skoro žádná matka se tomu při pohledu na to robátko nevyhne.
Co z takových dětí, které jen co se naučily capat, už capají do jesliček, nebo do náruče ap, vyroste?
Britská strana s maminkami v čele tvrdí, že samostatní, sebevědomí jedinci. To je taky pravda, ale kde je to mezi tím? Kde je ten pojem "děti"?
Na druhou stranu statistiky ukazují, že se britští rodiče svým dětem věnují více jak rodiče čeští. Že i přes jejich pracovní nasazení si najdou čas a s dětmi si hrají, dovádí, nebo je jen poslouchají a společně si povídají. Ano, ale také to jde ten případ od případu. I v Česku najdeme rodiče, které potomkům vymýšlí zábavu od rána do večera a v Británii zaneprázdněné rodiče, které dítě vidí jen před spaním.
A tak se ptám; Co chcete, aby z vašich budoucích a nebo stávajících dětí vyrostlo? Samostatný, sebevědomí jedinec, jenž odmalička zná jen chůvu a nebo si raději díte vypipláte sami od plenek do čtyř let i za cenu, že se pak nebudete mít kam vrátit a povinnost živit rodinu stejně připadne otci, nebo úřadu?
Jsem z rodiny matky samoživitelky, která se o mě za každých okolností dokázala postarat a za to jí patří můj obdiv a nesmírné díky do konce mého života, ale i přesto že vím, jaké to je odepřít si lízátko, raději si své dítě vymazlím a půjdu na úřad práce, než abych se jednou dočkala toho, že se na mě vlastní dítě ve stáří vykašle a na matku si do pohřbu ani nevzpomene.
Netvrdím, že bristká výchova a systém MD je špatný, nikoliv. Jen jsem zvyklá na praktiky v České republice a ačkoliv pořád tvrdím a křičím, jak je VB v lecčem lepší, tak tady bych hodně dlouho váhala s tím vykřiknutím: "A zase jsou lepší než náš stát!"
Vím, že pokud tam jednoho dne skončím, tak přijde i čas rozhodnutí, zda dítě ano/ne. A co zakroužkuji? Budou padat otázky jako: Mám manžela, stáleho partnera, který nás v případě zastavení příjmu podpoří? Jsem ochotna se dívat, jak mi dítě roste ve stínu ap?
A co vy? Jste ochotni to všechno podstoupit, abyste žili v zemi, kterou milujete?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačorka Kačorka | 24. října 2011 v 21:22 | Reagovat

Krásně napsáno, líbí se mi hlavně ten závěr. Zdá se mi, že jsme stát "něco mezi". Někde se ženy starají o děti pořád, jsou jen v domácnosti. Jinde naopak jen porodit a nazdar, máš au-pair. Nechtěla bych, aby děti napodobovaly přízvuk někoho prakticky cizího, či přejímaly jeho/její názory.

2 hogreta hogreta | E-mail | Web | 25. října 2011 v 18:26 | Reagovat

Dítě v tom nejútlejším dětství roste hrozně rychle. Matka, která od něj po roce odejde, už ten čas nikdy nevrátí. Prvních pár let to jde hrozně rychle, dítě se mění pomalu ze dne na den - a já chci vidět, jak mé dítě vyrůstá. A to ani nezmiňuji to, že děti, které jsou kojeny krátce a nebo vůbec, mají v dospělosti mnohem častěji problémy s nadváhou a obezitou, než děti, které jsou kojeny "jak jen dlouho to jde". Dítě si má člověk pořídit proto, že chce dítě. Pořizovat si dítě s tím, že se o něj bude starat chůva - no na co mi to je? To si asi raději pořídím psa a počkám na dobu, až se dítěti budu moct věnovat. Pes je přecejenom mnohem menší zodpovědnost.
S dítětem chci být nejméně do jeho tří let, abych ho viděla vyrůstat. Chci ho kojit, jak jen dlouho to bude možné. Když se rozhodnu, že chci být máma, tak jí chci opravdu být...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama