Ráno u Snapeů / Jednorázovka

9. srpna 2011 v 0:27 | Anet |  Povídky
"Hmhm, hm," ozývalo se po ránu broukání z koupelny v prvním poschodí.

Stála před zrcadlem a kritickým pohledem si prohlížela svůj odraz.

"Ach jo…" zazoufala a rukou si znovu pročísla to vrabčí hnízdo na své hlavě, ačkoli si byla jista, že to je to předem prohraný boj. Pár trčících vlasů ne a ne přilnout k těm ostatním, které se jí po čtvrt hodině mávání hůlkou konečně podařilo jakž takž zkrotit. Poté se otočila po kosmetické taštičce, aby nahmatala řasenku. Považovala to sice za zbytný doplněk krásy, ale ráda občas dovolila svým hnědým očím vyniknout.


Byla zrovna v půlce procesu, když se za dveřmi ozvalo netrpělivé: "Hermiono!" Samozřejmě se polekala a ucukla rukou, v níž stále svírala řasenku. Díky Bohu, že si nevypíchla oko. Ovšem při zpětném pohledu do zrcadla si mohla směle gratulovat, že do podoby upíra nemá daleko.

"Sakra…"

Při hledání něčeho, co by jí mohlo pomoci vrátit svůj vzhled do původního stavu, si vzpomněla na nedočkavce, jemuž za to vděčila.

Dnešní ranní vstávaní bylo pro oba částečně hektické z jistých důvodů, kvůli nimž si prodloužili pobyt v posteli o více než příjemnou chvíli. Ovšem dle jejího mínění za to byl zodpovědný on. Ne že jí by se to nelíbilo, ale… ale neměl její varování, že přijdou do práce pozdě, odbít tím polibkem. A basta!

"Ano?!?" věnovala mu stejně podrážděný tón hlasu.

"Rozhodla jsi se vykachlíčkovat nám koupelnu?" dočkala se po chvilce odpovědi, doprovázené nepochybně přešlapováním za dveřmi.

Ccc, rozhodla se ho trochu potrápit. Ostatně, kdyby jí tak nevyděsil tím svým "Hermiono", mohl si to přešlapování už hodnou chvíli odbývat na té druhé straně dveří, kam se snažil dostat.

"Ano, právě uvažuji, který vzor a barvu mám použít. Co říkáš na růžovou?" odpověděla s notnou dávkou sarkasmu, jenž od něj za ta léta pochytila a celkem obstojně se jej ve vhodných situacích, jako byla tato, naučila používat.

Bohužel, trpělivosti se mu při narození nedostalo tolik, kolik by potřeboval, a tak jen slyšela jeho rázné kroky mířící pryč.
Věděla, že tohle rozhodně není konec, nýbrž začátek.

Snažíc se připravit na to, co zákonitě muselo přijít - přeci jen byli manželé pár let -, se nadšeně vrhla po nalezeném kapesníčku, aby setřela zasychající černou barvu z její tváře. V duchu děkovala, že se právě nenacházela v černě vykachlíkované koupelně, jak by to bezpochybně dopadlo, kdyby svému manželovi nechala při zařizování domu volnou ruku. Ale tak škodolibá, aby ho trápila pobytem v růžové koupelně, také nebyla, takže teď kolem ní vládla jako kompromis obou stran modrá, což se nevztahovalo pouze na zmíněné kachličky, ale i okolní vybavení.

"Mňauuu," ten den už podruhé polekaně nadskočila. Naštěstí řasenka se nacházela v dostatečně vzdálenosti stejně jako další nebezpečné předměty.

Tentokrát si byla stoprocentně jista, kdo nebo co je původcem toho zvuku. Alespoň si říkala, že manžel nezačne ze dne na den mňoukat.

Pustila veškeré starosti o líčení z hlavy a rychlým krokem se vydala do obývacího pokoje, odkud, jak se domnívala, zvuk vyšel, zjistit, co se děje.

Naskytl se jí vskutku zajímavý pohled…

Křeslo, o nějž se většinu večerů div neprali, leželo převrácené na zemi mezi všude se povalujícími roztrhanými polštářky a celé té scéně vévodil Severus Snape stojící uprostřed pokoje s prskajícím Křivonožkou v jedné ruce, bezpečně vzdálené od těla, a chuchvalcem chlupů v druhé. Na tváři se zračil výraz vraha.

Avšak ona měla co dělat, aby se při pohledu na svého muže v kdysi bílé a hlavně celistvé košili, na němž přistávalo peří z bývalých polštářů, nerozesmála. Vypadal vskutku komicky. Pak si ale uvědomila, o co se vlastně snažil - přizabít Křivonožku - a to vše kvůli tomu, aby ji vystrnadil z koupelny.

"Žasnu nad tvou schopností dokázat zničit pokoj během 5 minut mé nepřítomnosti, drahý. Uvažoval jsi už o práci u likvidační čety?"

Kdyby pohled mohl zabíjet, byl by z něj momentálně zaručeně masový vrah a ona na kousky i s kocourem.

"A mimochodem," otočila se na něj při odchodu "nevěděla jsem, že jsi se rozhodl požívat nový holicí strojek," dokončila proslov a mrknutím poukázala na jeho krvácející tvář - známku kocourova hněvu.

Se smíchem, jenž už nedokázala potlačit, opustila místnost a následně dala bouchnutím dveří najevo, že se vrátila do koupelny a nepochybně tam ještě nějaký čas stráví. V duchu však tušila, že to zranění na jeho tváři bude muset ošetřit stejnou metodou, jakou použil dnes ráno on.

Otázkou zůstává, zda se ještě ten den dostanou do práce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mary Depp Snape Mary Depp Snape | E-mail | Web | 20. srpna 2011 v 17:40 | Reagovat

chudáku,ty tu nemáš žádný commenty..já ti dám k sobě reklamu! a neodporuj nebo použiju "kruciatus"

2 Anet Anet | 20. srpna 2011 v 17:41 | Reagovat

xD Teď jsi mě rozesmála... však já to zakládala s tím, že tu ani žádné neuvidím. Vlastně ani nevím, proč jsem ho zakládala, asi z nudy. ;) Ale děkuju, neodvážím se odporovat.

3 Hope Hope | Web | 3. září 2013 v 21:20 | Reagovat

dobrá, SS/HG nemám ráda...většinou, ale tohle se mi líbilo, bylo to vtipné a rozhodně moc dobře napsaná =o)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama