Nejlepší přítelkyně?

23. srpna 2011 v 1:24 | Anet |  Sdílím s vámi...

V poslední době se ve vztahu s mou nejlepší kamarádkou cítím jak baterka... baterka, která nemá nárok na dobití a pomalu se začíná vybíjet, až jednoho dne ze sebe nevydá nic a já se bojím, že ten den bude znamenat konec jednoho přátelství na život a na smrt a nepomůže ani resuscitace. Co s tím pak nadělám? Nic. Žádala jsem o dobití, a né jednou, opakovaně, ale málokdy mi bylo vyhověno a když už, tak až na mé pobídnutí, což mě trápilo.


"Můžeme se sejít v úterý," tak zněla útržkovitá věta z sms, co jsem obdržela po měsící mlčení. To byla ta odpověď na mou předchozí sms připomínku, že mě mrzí, kam naše přátelství spěje a že nestojím kamarádce ani za pár znaků, aby řekla, že žije.

V dalších větách padla ještě zmínka o tom, že složila úspěšně zkoušky z autoškoly... vlastně ne. To jsem si musela vydedukovat sama. Přečetla jsem si jen to, že si jde vyzvednout řidičák a při té příležitosti bychom se jen tak mimochodem mohly někde sejít. Tečka.

Víte, jak mně to bylo líto? Před každou lekcí, kdy utíkala do autoškoly s rozklepanými koleny a knedlíkem v krku jsem za ní stála a uklidňovala ji, že to zvládne, že na to přeci má, holka má šikovná. A pokaždé jsem tam byla, když přiběhla celá šťastná a nadšeně vykládala, jaké to bylo a jak si to užila. Přála jsem jí to. Myslela na ní celý týden, když se zmínila, že má skládat závěrečné zkoušky (ani mi neřekla přesný den).

Pak odjela na dva týdny na tábor, od její maminky přes tu mou jsem se dozvěděla, že se má dobře a našla si nové kamarádky, starší než jsem já. A tak co, že? Celý život si tvoříme hráz z přátel a vždy to tak bude, ani já nejsem jiná. Ne, nežárlila jsem, ani mě nenapadlo pomyslet na to, že ti noví lidé začínají zaujímat mé místo.

Od mého posledního závanu iniciativy, že pojedeme do nedalekého města do kina, se neozvala.

Ticho po pěšině, ani vetřík ten prach na cestě nezvířil - mobil nezapípal.

Jsem tvrdohlavá a urážlivá a tak jsem se zařekla, že když kamarádce nestojím za pitomou smsku, tak ani já ji nebudu obtěžovat mými výlevy, že žiju, když to očividně vědět nechce. Ale jak to tak bývá, nedalo mi to. Jednoho večera na mě padla ta potvůrka samota a já vzala do rukou mobil a začala prsty ťukat smsku začínající slovy: "Co se stalo? Co se stalo, že už ti nestojí nejlepší kamarádka ani za smsku?"

Nechtěla jsem ji z ničeho obviňovat, nevěděla jsem, co se na její straně barokády děje.

"Můžeme se sejít v úterý..." přišla ta odpověď.

Odepsala jsem, že můžeme...

Co dál? Nic. Jak krátké a kruté slovíčko. Opět se čekalo na mou iniciativu, na mou snahu, že se chopím té věty a udělám z ní skutečnost. Jenže já už neměla sílu, docházela mi baterka a já nemohla najít nabíječku, abych ji dobila. Nikdo mi ji nepodal. Neměla jsem kam jít.

Proč jen jsem já, hloupá, čekala, že se to změní? Že to pro jednou nebudu já, kdo při cestě ze školy vykřikne: "Půjdeme ven,... půjdeme do kavárny... půjdeme..." Nikam.

Víte jak těžké je vidět, že vaše investovaná energie mizí do ztracena, ale nic se vám nevrací zpátky? Jakoby tam někdo všechno jen přijímal, dobíjel se tím, ale mě nechával na druhém konci unavenou, vyždímanou. Nebo že by tam o to nikdo nestál? Jak šílené pomyšlení. Po tom všem, po těch záchvatech smíchu, až nás břicho bolelo, po našich zážitcích, po našich vzájemných utěšováních... ne, neříkejte mi, prosím, že mám pravdu. Já se chci plést. Aspoň jednou v životě.

A tak se ptám: Mám ještě jednou, naposledy, zapípat, že mi dochází baterka? Že hrozí úplné zkolabování? Co když se pak mobil vypne a při opětovném zapnutí kontakty nenaskočí? Co když nenaskočí právě ten jeden, na který bylo v minulosti voláno nejvíce, nejen, tísňových hovorů a rozesláno stovky smsek?

Já se toho bojím. Co když už nepřijde žádné "můžeme se sejít v úterý"?



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 snowy-christmas snowy-christmas | Web | 23. srpna 2011 v 1:36 | Reagovat

Jako nejlepší kamarádka po tom všem, co jste zažili a co pro ní děláš by měla určitě projevit snahu. Nesmíš být ta jediná, co snahu projevuje. :-(

2 snowy-christmas snowy-christmas | Web | 23. srpna 2011 v 1:37 | Reagovat

Ač já to dělám se všemi úplně stejně. :-(

3 snowy-christmas snowy-christmas | Web | 23. srpna 2011 v 22:58 | Reagovat

Juuu. Moc děkujii. :)

4 Katkaklem Katkaklem | 24. srpna 2011 v 10:11 | Reagovat

Je to od ní kruté. Stovky lidí by si přálo mít přítele jako jsi ty. Přítele, který tě  podrží za každé situace. Přítele, který s tebou všechno sdílí a raduje se z maličkosti a jiné. A ona tohle všechno zahodila jen proto, že si našla někoho lepšího, někoho koho nezná tak dlouho jako tebe- přátelskou, vtipnou, důvěryhodnou osobu. Já bych za tebe dala cokoliv. Už jenom proto, že já tento boj o přátelství vzdala už před rokem a teď jsem bez nejlepší kamarádky.  Žiji jen na malém, nedůvěryhodném přátelství, které nic neobnáší.
--------------------------------
Rozhodně se to už nesnaž nijak zachránit (i když bych si moc přála, aby jsi byla šťastná, a aby jste si to vyříkali a byly zase ti rozesmátí přátelé), tahle holka, která ti není schopna odepsat nebo jen napsat jak jí je, která nemá zájem ani snahu se s tebou vidět, ti za to nestojí. Všechno co jsem psala je většinou z mé zkušenosti.
                      Tvá: Katkaklem :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama