"Nebuď naivní..." (1.část) / Nárok na Lásku

6. června 2011 v 16:15 | Anet |  Povídky
Slabé paprsky teď už vzácného podzimního slunce, jež prosvítalo skrz mraky šedé oblohy slibující příval dalších dešťů, se snažily proniknout okenními tabulemi, aby pošimraly na tvářích Hermionu, která jen v županu spala v křesle, tak jak tam večer usnula s knížkou v ruce. Ta pojednávala o starobylých kouzelnických rodech a jejich historii a nyní ležela na zemi vedle křesla otevřená na straně 82, kde se rýsoval rodokmen jedné z rodin. Postel naproti byla rozestlaná, aby přes noc poskytla útočiště spáčovi, který se místo toho choulil pod dekou v křesle. A v tu samou chvíli, když se na stolku vedle křesla utopil knot svíčky ve zbytku rozehřátého vosku, se do pokoje mlčky připlížil Křivonožka s cílem vzbudit svou paní dřív a hlavně účinněji než budík. Pracně se tlapkami vydrápal po dece Hermioně na klín a spustil svůj nacvičený budíček složený z vrnění, předení a mňoukání. A výsledek? Hermiona bezútěšně zaúpěla.


"Ano, ano, už vstávám."

Kocour spokojený, že to zabralo, seskočil zpátky na zem a vydal se do kuchyně čekat na snídani. Tento rituál se opakoval každé ráno a končil tím, že se to chlupaté stvoření se štětkou na vytírání lahví místo ocasu po vydatné snídani, kterou si na ní vyžádalo, stulilo do košíku a spalo nejmíň do oběda, jak se domnívala, když se jí před očima měnilo v kouli, načež ona musela do chladného rána za prací.

Vstávání jí nedělalo problémy, pokud bylo jaro nebo léto. Jakmile ale nastal podzim a s ním i mimo jiné mlhavá a šerá rána, kdy vycházela z domu za tmy a vracela se skoro taky tak, ovládal jí zvláštní pocit úzkosti. Nedalo se nic dělat, další ráno zákonitě přišlo a ona musela jít a dát Křivonožkovi, který zajisté už kuchyni obešel nejméně pětkrát, snídani.

Celá rozlámaná z předchozí noci vstala z křesla a sebrala ze země Genealogii starobylých kouzelnických rodů, aby ji mohla uklidit zpátky do knihovny, kde měla své čestné místo ve třetí polici, která se stejně jako ostatní prohýbala pod tíhou knih. Cestou do kuchyně se stavila na pár minut v koupelně ve snaze dát do pořádku vrabčí hnízdo hnědých kudrlin a slabým make-upem zahladit stopy kruhů pod očima, což se jí víceméně podařilo až na pár vlasů, které si nedaly říct a stále trčely do stran. O dalších pár minut později zjistila, že se nemýlila a Křivonožka stačil kuchyňskou linku pokrýt pěti škrábanci. Za to si vysloužil let na zem a studenou konzervu jako hlavní chod snídaně, přece jen si nenechá řídit život kocourem. Čím byl starší, zdál se jí ještě více rozmazlenější a pohodlnější než doposud. Ona sama dnes snídani vynechala. Chtěla se ještě cestou do práce stavit v kavárně proslavené výbornými buchtičkami madam Dayové na horkou kávu, která, jak doufala, ji měla alespoň trochu probudit a možná trochu povzbudit. V chodbě na sebe hodila kabát, do ruky deštník a šla vstříc dalšímu dnu, pro změnu středečnímu.

Když se přemístila na hlavní londýnskou ulici, ihned jí obklopil dav lidí spěchajících do práce zachumlaných do teplých svršků chránících před větrem a slabým mrholením dnešního rána. Ne jednomu se na tváři zračil výraz otráveného člověka, jež si až příliš dobře uvědomuje, že je teprve střed týdne a do vytouženého víkendu zbývá ještě fůra práce. Nenechala si pokazit už tak nalomenou náladu a raději se přesunula o kousek dál do kavárničky s půvabným názvem 'Good Day'.

"Ááá, Hermiono, to jsou k nám hosti. Jako obvykle?" uvítala jí stařičká paní Dayová, tak maličká, že za pultem byla sotva vidět, a už se hrnula ke kávovaru. Hermiona se na moment posadila na barovou židli. Žasla, jak ta stará dáma, může zvládnou denní frmol kolem kavárny, která díky dobré pověsti lákala denně desítky zákazníků. Už i teď v sedm hodin zde napočítala dvanáct lidí. Někteří si stejně jako ona zaskočili jen pro kávu a hned zase mizeli do víru velkoměsta, jiní tu strávili i něco přes hodinu ať už nad ranními novinami nebo s blízkou osobou nad kávou a zákuskem. Zabrala se do úvah natolik, že si ani nevšimla, že už před ní stojí cappuccino s lahodnou vůní a v pytlíčku má přibalenou koblihu, o kterou ani nežádala.
"To abys nebyla tak pohublá," objasnila jí paní Dayová. Rázem jí připomněla její maminku. Kolikrát jen tohle slyšela z jejích úst.

'A vem si svetr, ať se nenastydneš.' 'Musíš pořádně jíst, jinak budeš jak párátko.' 'Vrať se domů brzy.'

Brzy… Z domu rodičů v malém městečku zvaném Kent se odstěhovala před dvěma roky, kdy si po odchodu z Bradavic dodělala další potřebné vzdělání. Útočiště nalezla ve zděděném domečku po její babičce, který stál na samotě nedaleko Londýna. Ještě teď si živě vzpomínala, jak ho pracně dávala dohromady od sklepa až po půdu, což jí zabralo jeden dlouhý rok. A konečně, když dostudovala a měla střechu nad hlavou, si našla díky inzerátu v novinách práci. Díky novinám pracovala v novinách, jak prosté. Ale ano, v Denním Věštci pracovala už půl roku jako jedna z hlavních redaktorů a redaktorek pod vedením pana Browna, puntičkáře a moralisty, ale jinak dobrého člověka, a nemohla si stěžovat. Práce to byla pestrá. Pohybovala se jak venku, za účelem napsání co nejlepší reportáže a kde se seznamovala s novými lidmi, tak i zavřená nad stohy lejster a psaní do ranních hodin. Tento a předešlý týden si už myslela, že se z nich jaktěživa nevyhrabe. Půlka zaměstnanců ležela doma v postelích s chřipkou a na tu druhou půlku zbývala veškerá práce, a že jí nebylo málo. Ale jak říkal pan Brown: Lidé čekají každý den na nové zprávy a my je nesmíme zklamat.
No, lidi možná nezklame, ale rodiče ano, pokud se tam příští týden neukáže, což jim slibovala a také stále odkládala už měsíc.

Zazoufala, čekal jí další den obklíčení mezi papíry, které tvořily čtyři stěny neustále rostoucí do výše. Minulý týden jí pod nimi dokonce hledala spolupracovnice. Ovšem ze zbylých deseti zaměstnanců, již měly takové hromady i doma, na tom byla nejlíp. Pokud ale chřipka schvátí ještě někoho, hrozí, že jí papíry zaživa pohřbí. Jak hrozná to smrt. A ona je ještě mladá, ehm, 23 není mnoho… I když léta, kdy se spolužáky zažívali první lásky, pracně se snažili otisknout obsah učebnic do desek lavic (né, že ona by to potřebovala), doufajíc, že profesor na tahák nepřijde a kdy pro ně byly lidé stejně staří jako nyní ona 'starci' , byly tytam. Ale papíry čekaly, ba ne - množily se ukrutnou rychlostí i během jejích pár hodin zasloužilého spánku - musela jít.

Jen co vyšla před kavárnu, spadla na zem první kapka deště, a než našla deštník pod hromadou dalších papírů, byla už napůl promočená i s cappuccinem a koblihou v ruce. A nebyla jediná, bláhoví Londýňané si asi také mysleli, že dnes bude krásných 25°C a buďto z nich teď crčela voda a nebo se pod záminkou ukryli do přilehlých hospůdek, kavárniček a jiných středisek.

A jak se tak rozhlížela kolem sebe, všimnula si černě oděné osoby, která stála na protější ulici jako by se nechumelilo, tedy nepršelo. Snad jako by ani nezaznamenala, že se k zemi snáší provazy vody, nehybně sledovala okolní dění zachumlaná do černého pláště s vysokým límcem. Mudlové ale jako by ji neviděli. Nikoho nenapadlo otočit se až na ni.

Zaměřila na ní větší část pozornosti. Po delších úvahách a po okouknutí té části těla, která k ní byla otočená, usoudila, že to je muž. Dál se mohla jen dohadovat. Ani nevěděla, co přesně jí donutilo přemýšlet o něm jako o zajímavém objektu, zůstat stát a prohlížet si ho doufajíc, že se otočí a ona spatří obličej. Možná tím, že do okolí nezapadal. Nedokázala popsat proč, ale stál tu jako záchytný bod poutající na sebe pozornost. Určitě to nebyl chlápek, kterých potkáte cestou do práce tucet, ale ani vás nenapadne za jedním z nich se otočit. Bylo to zvláštní, ano… to je to slovo, zvláštní. Popošla kousek dopředu. Chtěla se dostat do stejné úrovně s tím mužem a prohlédnout si ho zepředu. Bohužel však svou nepozorností málem jedné starší paní vypíchla deštníkem oko a než se stačila omluvit, muž byl pryč. Záhada jí zmizela a vrátilo se nudné ráno. Zbytek cesty strávila dumáním nad tím, kdo to mohl být a do přítomnosti jí vrátilo až…

Bum! Byla tak zabraná do vlastních úvah, že si ani nevšimla otevírajících se dveří do kanceláře v nichž se objevil pan Brown s plnou náručí papírů, jak jinak. Kelímek s kávou jí vylétl z ruky a obsah se rozprskl všude, ovšem nejvíc ho ulpělo na papírech, jež ho do sebe ihned začaly vsakovat. Na mokrém obličeji pana Browna se objevil rozčilený výraz až se knírek stočil dolů. V mžiku jí připomněl mrože.

"Pane Browne - " chtěla začít s omluvami, ale dotyčný ji přerušil svým tichým hlasem. Pocítila, že tohle nebude lehký rozhovor. Tento muž, jehož hlas dosahoval 100 decibelů, se k šepotu odebíral jen v krajních možnostech.
"Hermiono," na chvíli se odmlčel a počkal, dokud mu z obličeje nestekly další kapky kávy.
"Hermiono, víte, co to bylo?" obzvlášť zdůraznil slovo "bylo" a zamával jí před očima mokrými papíry.
"Předpokládám, že něco velmi důležitého, pane," hlesla taktéž tiše.
"Správně. A přesněji?"
Cítila, jako by se vrátil čas a ona znovu stála v jedné z bradavických učeben před tabulí a odpovídala profesorovi na zkušební otázky. Avšak tentokrát správnou odpověď neznala.
"Nemám tušení, pane." V kanceláři denně kolovalo takové množství papírů, že si neodvažovala hádat, o které se přesně jedná.
"Tak já vám to povím. Dokončené články připravené k vytištění," teď už jeho slovům sotva rozuměla, jak šeptal, ale i tak nepřeslechla slova "dokončené články" a "připravené k vytištění". Polilo jí horko. Dokončené články se odevzdávaly každý večer v jeho kanceláři a všechno to byly originály, neexistovaly žádné jejich kopie. Nic, co by se jen znovu nakopírovalo. Opět pohlédla na hnědou kouli v jeho ruce, z níž odkapávala voda. Nedělala si naděje, že to některý z papírů přežil bez úhony. Znamenalo to jen jedno…
"Takže mě jistě pochopíte, když vám řeknu, že tu dnes strávíte tolik času, dokud to nepřepíšete," podal jí do rukou zbytky papírů a zamířil do své pracovny.
"A Hermiono," ozval se znovu, když už byl u dveří. "Doporučuji vám nebrat si k práci kávu."
Mlčky přikývla s se slovy "jistě, pane" se odebrala ke své každodenní práci.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama